Závidíme Romům?

Vložil/a editor, 1. Únor 2011 - 0:11

V obci Nový Bydžov došlo 11. listopadu ke znásilnění, kdy pachatelem byl Rom. Starosta Nového Bydžova Pavel Louda nešetřil ostrými výroky. Řekl např.: „Počet Romů tu narostl za posledních pět let na pět procent, roztahují se ve městě, otravují, kradou, znásilňují. Čas, kdy slušný občan pracuje, cikáni tráví rozvalení na lavičkách na náměstí a spokojeně klábosí. Město hloubkovým šetřením zjistilo, že třetina cikánů tu nemá trvalý pobyt, přesto čerpá veřejné služby. Bydlí v soukromých objektech. Každý z nich byl prověřen a bylo zjištěno, že majitelé vysoké příjmy z nelegálních nájmů nedaní a je to vlastně zbytečné, neboť na většinu dotčených nemovitostí je uvalená exekuce. Občané žádají represe.“ O celé kauze bylo možné slyšet ve sdělovacích prostředcích, nebo si přečíst článek např. na serveru Novinky.cz. Bylo by možná dobré, dříve než i my budeme soudit a odsuzovat nějaké etnikum, srovnat jejich společnost s tou naší.

Tento text by ale chtěl srovnávat pouze vzhledem k našim hodnotám. Je zřejmé, že jiná kultura s sebou nese odlišné hodnoty, proto takovéto srovnávání již v samé podstatě není spravedlivé. Měli bychom se tedy v prvé řadě na druhé dívat tak, že jejich pohled na spravedlnost, pravdu a právo je dosti odlišný od toho našeho. Jednoduše řečeno: brát lidi takové, jací jsou. Dále je jasné, že bychom neměli paušalizovat a posuzovat jednotlivce podle znaků celku. Tento text se však těmito aspekty nezabývá.

Jsou Romové opravdu tak škodliví pro naši společnost? Často slýchávám, že Romové nepracují, jenom se povalují a kradou. Tím pádem společnosti nepřináší žádný užitek a zisk. Jsou jí jen přítěží.

Odhlédněme nyní od toho, že posuzovat člověka podle jeho ekonomického přínosu je, dle mého názoru, neetické. To, že se tak bohužel často děje, je problémem spíše našeho přístupu.

Raději ještě jednou zdůrazněme, že v tuto chvíli se na věci snažíme dívat z hlediska majoritní české společnosti. Tak jak Romy vidíme my Češi.

Zaměřme se na věci s odstupem a přiznejme, že mnoho z nás žije dosti konzumním způsobem života. Ráno jedeme autem do práce. Pět párů bot je nám málo. Na dovolenou zaletíme třeba do Turecka. Co dělají Romové? Rozvalí se na lavičce, dají si svého lahváče a jsou naprosto spokojení. Nepotřebují tak velkou míru konzumu jako my. Tak proč by na ni měli pracovat? Ostatně je možné a vysoce pravděpodobné, že my naším způsobem života ohrožujeme společnost daleko více, neboť zatěžujeme životní prostředí.

Je možné namítnout, že Rom, kdyby získal peníze, tak by žil naprosto stejně jako my. Jenže oni v tomto směru, zdá se, nevyvíjí žádnou zvláštní snahu. Asi po našem způsobu života příliš netouží.

Opravdu Romové kradou víc než Češi? Pravděpodobně lze připustit, že pouliční kriminalitou trpí více oblasti, kde žijí romské komunity. To sice ještě o ničem nevypovídá, ale předpokládejme, že mezi Romy opravdu dochází častěji ke krádežím. Nicméně, pak je otázkou k jakým. Jistě převážně pouze k drobným.

Co je ovšem skutečnou ranou pro hospodářský růst? Není to spíše korupce, než malé krádeže po stokorunách? Žádný Rom dnes nezasedá v parlamentu, ani jsem se s žádným nesetkal v nějakém vyšším postavení. Vzhledem k tomu, že Romové nejsou mezi těmi, kteří by se korupce mohli dopouštět, je evidentní, že jsme to my sami, kteří máme podíl na krádežích, které jsou skutečně celospolečensky nebezpečné.

Mnoho lidí kritizuje Romy za to, jak likvidují své byty a domy, které jsme jim my tak laskavě a zcela zdarma dali. Jenže nebyli jsme to také my, kdo je nutil v nich žít?  Není totiž tak dávno, kdy Romové žili ještě svým kočovným způsobem života a opravdu nás neprosili o to, abychom je zavřeli do našich domů. Řekneme tedy, ať zase kočují. Jenže nevzali jsme jim k tomu i podmínky? Máme dnes právo jim tohle říct? Neměli bychom je znovu stavět před hotovou věc.

My jsme se učili žít v našich domech přes tisíc let oni šedesát. Rozdíl prostě musí být vidět.

Také se můžeme setkat s názorem: „Oni jsou tu přeci cizí, je to naše země! Musí se přizpůsobit.“ Jenže tohle není jen naše země, je to země všech, kteří zde žijí a kteří zde mají domov. Všichni zde musíme hledat společnou řeč, protože každý má stejné právo na svou kulturu. Stejně tak by mohli říci Germáni, nebo Keltové, že toto je jejich země. Byli tu přece dříve než my.

Podívejme se ovšem ještě na jinou věc. V současné chvíli si myslím, že my jsme ti, kteří by měli první vyjít vstříc. Právě pro to, že máme většinu ale také pro mnoho nespravedlností, kterým museli Romové v minulosti čelit. Za císaře Karla VI. mohli být dokonce volně stříleni (Karel VI. byl otec Marie Terezie).  I oni stejně jako židé byli vražděni v plynových komorách. Později byli českou společností nuceni se asimilovat. My jsme po celou dobu měli možnost nastavovat pravidla, proto je přirozené, že těm, kteří mají odlišné kořeny, nemusí vůbec vyhovovat.

Lze samozřejmě tvrdit, že prostředky, které jsou vynakládány na to, aby byli schopni s námi lépe koexistovat, jsou zbytečné a že je evidentní, že stejně naprosto nic nemění. Můžeme ovšem předpokládat změnu situace po jednom dobrém gestu? Neměli bychom se spíše připravit na dlouhou cestu, která bude namáhavá, ale pokud po ní půjdeme, tak dospějeme k většímu porozumění na obou stranách. Pokud budeme prostředky vynakládat rozumným směrem, pak je možné přiblížit se tomuto cíli, což lze vidět již dnes. Podívejme se například na východní Slovensko a srovnejme tamější situaci s českou. Není rozdíl přeci jen patrný? Čím je pravděpodobně způsoben?

Proč je celý text pojmenován otázkou, jestli závidíme Romům? Zdá se mi, že nám ani tolik nemůže vadit placení té trochy peněz na jejich podporu, nebo že by nám vadilo, jak žijí v nepořádku. Nám spíše vadí, že oni s tím málem, co od naší společnosti dostanou, dokážou být daleko spokojenější, než my.