Zklidnění situace v Krupce, budoucnost stále nejistá

Minulý pátek se Iniciativa Ne rasismu! zúčastnila blokády mítinku neonacistické DSSS v Krupce. Na místo dorazilo pouze několik desítek příznivců DSSS a předseda Vandas tak řečnil na poloprázdném parkovišti, které leží bezprostředně před sídlištěm, jež je obýváno převážně romskou menšinou. Příjemným překvapením bylo, že ačkoli blokáda nevzbudila přílišný zájem mezi odpůrci DSSS, tak na demonstraci byli přítomni místní Romové a další občané, kterým není lhostejné vyvolávání další nenávisti a ostrakizace místní komunity, jenž se projevují v řešení, která znovuobnovená neonacistická strana nabízí i mimo Krupku a okolí.

Celá akce proběhla v poklidu, předseda Vandas přečetl svůj krátký projev, rozdal pár Dělnických listů a spolu se svou eskortou odcestoval zpět do Prahy. Mezi blokujícími byla příjemná atmosféra a místní si oddychli, že se nebude opakovat scénář z jara letošního roku.

Krupku ovšem i přes klidný průběh celé akce čekají krušné měsíce. Při sobotních (již třetích) volbách totiž podle Transparency International opět došlo ke kupčení s hlasy. Situace na radnici tedy není příznivá pro urovnání sociálně neutěšené situace, ve které se severočeské městečko nachází.

Krupka spadá do Ústeckého kraje, kde k 1.čtrvletní letošního roku Český statistický úřad (viz http://www.czso.cz/csu/2011edicniplan.nsf/p/3115-11) naměřil 11,0 % nezaměstnanosti, což je nejvíce v celé České republice. Prvním krokem na cestě k vyřešení celé situace by tedy měla být střízlivá reflexe a poukázání na pravé producenty současného stavu. Těmi jsou nejen zástupci, kteří zasedali na radnici v Krupce, ale i všechny polistopadové vlády. Dokud nevyřešíme problémy, které leží hluboko v lůně naší společnosti a souvisí s kondicí české ekonomiky, spravedlivým právním státem a rovnými příležitostmi pro každého, nemůžeme čekat, že se situace zlepší. Problémem severních Čech není etnická příslušnost, jak se nám snaží namluvit mainstreamová média a předáci DSSS, ale sociální podmínky, ve kterých se ocitá čím dál tím větší množství lidí. Ke společenské katarzi a utěšení poměrů je tedy třeba vykročit nejprve změnou úhlu pohledu a poukázáním na skutečné kořeny problémů. Ve druhém kroku by nám ale mělo ještě zbýt dostatek sil, aby se tyto opravdu řešili, jen tak se vydáme na cestu ke šťastnější budoucnosti.