Právě vychází nové číslo našeho zpravodaje s názvem Moment! Hlavní téma aktuálního vydání se točí okolo politické situace v Řecku a s ní úzce spojené problematiky hranic, migrace a uprchlíků. Najdete v něm článek o okolnostech a důsledcích zavraždění antifašistického rappera Pavlose Fyssase či původní rozhovor se členem řeckého Anti-autoritářského hnutí o neonacismu a situaci uprchlíků v Řecku. Stejnému tématu se věnuje i pozvánkový text, o dokumentárním filmu Into the fire, jehož promítání za účastni režisérky a odborníků na migraci organizovala Iniciativa Ne Rasismu! v několika městech v České republice a na Slovensku v půlce října. Článek "Dublin II. zůstává, větší kriminalizace na obzoru" se pak zaměřuje na změny v azylové politice Evropské unie, které si situací uprchlíků v Řecku úzce souvisí.
První polovinou druhého čísla našeho zpravodaje Moment se jako červená nit táhne jméno jedné Středozemním mořem omývané země. Tvrdá azylová opatření Evropské unie na jihovýchodních hranicích Evropy. Utrpení uprchlíku uvězněných uvnitř hranic bankrotujícího státu. Státem tolerované a policií podporované neonacistické násilí vydávající se za výraz lidového
odporu proti dalším vlnám migrantů. Smrt antifašistického rappera rukou neonacisty, která možná vynese ortel i nad nimi samotnými.
Řecko. Kdysi jedna z nejoblíbenějších evropských turistických destinací, dnes chudnoucízemě na ekonomické a politické periferii Evropy, nad kterou se neustále vznáší Damoklův meč státního bankrotu. Tato světovou hospodářskou krizí těžce zasažená země se pro mnohé nejen evropské politiky, finančníky a bankéře stala jakýmsi pokusným králíkem, na němž si mohou testovat hranice, kam až mohou se svými úspornými opatřeními a škrty i v dalších evropských zemích zajít. Rovněž se v posledních letech proměnila v laboratoř různých soupeřících politických ideologií a myšlenkových proudů, které se pokoušejí tu více, tu méně úspěšně vyplnit vakuum zbylé po scvrkávajícím se státu.
Na levém okraji politického spektra si stále více pozornosti zasluhují nové autonomní politické projekty, solidární ekonomické sítě či samosprávné továrny a nemocnice, které se snaží nabízet alternativu k současnému společensko- ekonomickému uspořádání. Na druhé straně pak jsou řečtí neonacisté úspěšní v získávání politických bodů využíváním tématu ilegálních migrantů a uprchlíků podobně jako se daří jejich českým kolegům s protiromskou rétorikou.
Dění v Řecku si však zasluhuje pozornost i z jiného důvodu. Pravděpodobně víc než polovina uprchlíků, kteří přichází do Evropy, učiní svůj první krok na náš kontinent na řecké půdě. Zde jsou podle nařízení Dublin II nuceni zůstat a žádat o azyl. Jen a pouze zde. Šance na jeho získání je mizivá, neonacistické a policejní násilí pak tvrdým každodenním chlebem. Zemím hluboko uvnitř Schengenského prostoru se tak podařilo svalit takřka veškerou zodpovědnost za přijímání uprchlíků na území EU právě na jižní země nejvíce postižené ekonomickou krizí. Dobře je to vidět při srovnání počtu žadatelů o azyl v ČR před naším vstupem do Schengenského prostoru, kdy k nám ročně přicházelo několik tisíc uprchlíků, a po něm, kdy jejich počet klesl na pouhých několik stovek. Lidé, kteří by v minulosti mohli požádat o azyl i u nás, dnes často končí uvězněni v Řecku bez možnosti úniku. Neutěšená situace v Řecku je tak i naším problémem, neboť naše hranice dnes neleží na Šumavě či na Dyji, ale na řecko-tureckých hranicích a ve Středozemním moři.
