2h.bloguje.cz: Všichni do Varšavy!

Všichni do Varšavy!

11. listopadu proběhne v polské Varšavě pravidelný neonacistický pochod, který je jednou z největších akcí krajní pravice v Evropě vůbec (a to i přes to, že avizovaná jedenáctitisícová účast je několikanásobně přehnaným hnědým snem). Mobilizují na něj i čeští neonacisté, pojďme se tedy podívat na jeho pozadí, souvislosti i odpor, na který v ulicích Varšavy narazí.

Nejprve se podívejme na polské reálie a stav krajně pravicového hnutí, které v Polsku rozhodně není jednotné. Existují zde akademici, hooligans, skinheads, hip-hopeři, heavy metalisté, autonomní nacinalisté a nové trendy, radikální pravičáci navazující na fašismus třicátých let (ONR-Falanga), nová pravice, tzv. „třetí cesta“ (NOP) atd.

Za významnější zmínku nicméně stojí čtyři nejsilnější tendence: radikální nacionalistické organizace (mezi dvě největší patří Oboz Narodowo Radykalny – ONR a Mlodziez Wszechpolska – MW), ultrapravicoví chuligáni, klasičtí neonacisté střihu Blood and Honour nebo Combat 18 a konečně směr, který známe i u nás, autonomní nacionalisté.

Radikální nacionalistické organizace, zejména pak zmíněné dvě největší, patří mezi hlavní organizátory pochodu 11.11., ačkoliv se účelově rozhodly „schovat“ se pod hlavičku fiktivního uskupení Asociace pochodu dne nezávislosti.

Polští ultrapravicoví chuligáni nejsou nějak politicky organizováni, avšak patří mezi nejnebezpečnější, nejpočetnější a nejlépe zorganizované chuligány v Evropě vůbec. Na rozdíl od devadesátých let v Polsku dnes neexistují kluby, u kterých by se dalo hovořit o antirasistické či antifašistické fanouškovské základně a ultrapravicová propaganda a rasistická a homofobní hesla se tak bez jakéhokoliv podporu úspěšně šíří stadiony a pro ultrapravici získávají nové tváře. Kvůli blížícímu se fotbalovému mistrovství světa se polská vláda sice snaží chuligány potlačovat, zatím tím ale jen přilévá olej do ohně.

Trend autonomního nacionalismu je na rozdíl třeba od ČR nebo Německa v Polsku relativně novým a tudíž početně nejslabším. Pokouší se proniknout do subkultur, někde se mu to daří více (straight edge scéna), jinde méně (hip-hop). A nespí ani klasické neonacistické hnutí, které má na svědomí řadu útoků.

Co se dá říct obecně je to, že se radikální pravice více a více prezentuje na veřejnosti – zatímco před pár lety pořádala jeden dva pochody ročně, letos se konaly na měsíční bázi. Novinkou je také soustředění aktivit do „akčních dnů,“ časově omezeného období s množstvím akcí všeho druhu.

Jako příklad mohou posloužit akční dny, které v září proběhly v regionu Podlasie a Bialystoku a okolí. Nejprve neonacisté na dvojjazyčných cedulích s názvem města odmazali litevskou část. O pár dní později se na synagoze v Orli objevily fašistické slogany. Krátce poté někdo podpálil islámské kulturní centrum v Bialystok a dveře bytu pákistánské rodiny. V Jedwabne se na pomníku připomínající smrt 330 židů v červenci 1941, upálených zaživa jejich polskými sousedy, objevily svastiky a fašistické slogany typu „neomlouváme se za Jedwabne“ a „byly jste hořlavina“.

V tomto směru se ultrapravice může směle opřít o podporu širokých vrstev obyvatel. Když historik Tomasz Gross nedávno publikoval knihu Zlaté žně, mapující antisemitistické excesy části polské společnosti během druhé světové války, pravicoví radikálové, konzervativci i církev vyzvala ruku v ruce k jejímu bojkotu (a z knihy se díky tomu stal bestseller).

Když v této atmosféře uspořádala asi stovka obyvatel Bialystoku mimo okruh antifašistického hnutí demonstraci proti pravicovému teroru, byla jejich akce napadena a zcela ovládnuta asi padesátkou neonacistů. V té samé době byli odsouzeni čtyři antifašisté za účast na jiné demonstraci, napadené fašisty.

Situace v Bialystoku je alarmující, ale v mnoha dalších polských městech to není o moc lepší. Dokonce i v centru Varšavy, které je už dlouhé roky považováno za liberální zónu, došlo v poslední době k útokům na lidi, kteří nevypadali dostatečně polsky.

Po celá léta se antifašistický odpor skládal pouze z „prakticky“ orientovaných autonomních skupin na straně jedné a z nevládní organizace Nigdy wiecej, která se orientuje na monitoring a práci s médii, na straně druhé. O antifašistickém hnutí jako takovém se tedy nedalo hovořit. Reakce na vývoj v posledních letech byla však pouze otázkou času.

Momentem vzniku nového antifašistického hnutí se staly blokády pochodu 11. listopadu Varšavou. V roce 2008 dokázalo asi 200 lidí narušit pochod asi 500 nacionalistů, v roce 2009 se pochodu 800 nacionalistů postavilo 600 antifašistů. Když byla v minulém roce pro organizaci protestů založena koalice Porozumienie 11.11., rozhodla se vyzvat k otevřené blokádě. Výsledkem byla masivní podpora tohoto cíle a 3500 lidí v ulicích. Tento dav byl poprvé v historii neonacistických pochodů schopen zablokovat trasu průvodu ultrapravice, který po několika zmatených kličkách skončil namísto centra na periferii Varšavy.

Antifašistická koalice pokračuje ve své činnosti a letos je ještě větší a silnější – to je důležité, zejména proto, že minulý rok se pochodu účastnilo 1700 neonacistů a tento rok se očekává ještě mnohem větší účast. Letos poprvé totiž došlo ke sjednocení všech ultrapravicových sil a na jejich demonstraci se poprvé v historii sejdou zástupci všech v úvodu zmíněných trendů.

Antifašistické koalici se mimo jiné povedlo zvýšit povědomí o neonacistickém hnutí v širší společnosti, která se tak zapojila do blokád. Mezi členy koalice patří vedle anarchistických organizací třeba odbory, gay a lesbické organizace, organizace sdružující migranty, feministické skupiny, organizace vystupující za osvobození zvířat atd. Masivní mobilizaci na blokádu veřejně podpořila i řada osobností kulturního světa, hudební kluby, kapely atd. Povede se antifašistická blokáda i letos? Na vlastní oči to můžete vidět a zažít 11.11. ve Varšavě.

Veškeré další info najdete na http://www.11listopada.org/